11.5.2017 Katarína Hosťovecká

HR jinak, aneb proč jsem změnil způsob nabírání lidí

Dobří lidé, to je základ každé kvalitní agentury. Přesvědčil jsem se o tom několikrát. Nejdříve zpovzdálí v dobách, kdy Tomáš Fikar budoval jádro konzultační společnosti ACOMWARE. Naposledy i sám, když jsem před skoro dvěma lety přesedlal z úlohy „freelancera“ do role leadera malého týmu, který poskytuje služby ostatním.

Poměrně brzy jsem zjistil, že co stačilo k získání správného uchazeče v médiích, to vás u agentury zařadí mezi desítky dalších společností, kde žádným způsobem nevyniknete. Stačila první zkušenost s náborovým inzerátem. V médiích si vystačíte s věcností a přímostí – do inzerátu prostě napíšete, že hledáte redaktora, v bodech přidáte náplň práce a když je vaše médium sympatické, máte téměř hotovo.

Toto ale neplatí v případě, že hledáte markeťáka do obsahové agentury. Nabídek podobných pozic je totiž na současném trhu spousta a bojovat musíte nejen se silnějšími firmami, ale i atraktivními značkami, které jsou „sexy“ a pracovat pro ně by chtěl každý.

Čas na změnu

Z časových důvodů pro mě nebylo reálné, abych kontakty na uchazeče získával vlastní cílenou aktivitou. Takže jsem si řekl, že změním dvě zásadní věci. Tou první byla forma náborového inzerátu. Přestanu být věcný a nudný a začnu psát inzeráty netradičně tónem, na který zareaguje jen velmi úzká cílová skupina. Tímto způsobem se ze samotné podoby inzerátu stal jakýsi filtr na uchazeče – jeho cílem bylo zaujmout jen specifický typ uchazečů.

Druhou věcí, kterou jsem se rozhodl změnit, byly samotné pohovory. Formálním pracovním interview jsem nikdy moc nevěřil, assessment centrům jakbysmet. A tak jsem se začal snažit na pohovorech udržet příjemnou atmosféru a s uchazeči se bavit otevřeně a upřímně.

Vím, říkáte si: „To je hezké, Kamile, ale zafungovalo to?“

Ano, zafungovalo.

Přestože kvůli jiné formě inzerátu přichází méně životopisů, jejich kvalita významně stoupla. Díky nové verzi přijímacích pohovorů zase získávám do týmu lidi, kteří jsou nejen dobří ve své práci, ale také zapadnou mezi ostatní. Rád vzpomínám na ten pocit, který jsem měl po prvních pár „upřímných“ pohovorech. Nebylo pochyb, že jsem se toho o uchazečích dozvěděl více než kdy předtím. A navíc jsem odcházel s pocitem, že i člověk na druhé straně stolu má větší zájem pracovat právě pro nás.

Jak tedy pohovor probíhá?

Vlastně tak trochu připomíná první rande. Z počátečních rozpaků, kdy uchazeč lehce nervózně odpovídá na dotazy, jeho odpovědi pomalu přechází ve vzájemnou diskusi. Pracovní zkušenosti a zážitky si sdělují obě strany a ani jedna se přitom nebojí říct svůj názor, třebaže spolu ne vždy souhlasí.

Pohovor pak vlastně otevírá dveře k brzké vzájemné upřímnosti. Zjistil jsem například, že když lidem už na prvním setkání říkám, co je v naší firmě možné a co naopak ne, neodradí je to, ale upřímnost ocení. Takže moje doporučení je jednoduché – zapomeňte chvíli na chválu a ukazování svalů, a zkuste to s obyčejnou lidskou upřímností. Je to možná paradox, ale mě (zatím) funguje báječně.

Líbil se vám článek? Dejte o něm vědět...Email this to someone
email
Share on Facebook
Facebook
Share on Google+
Google+
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin